MAKROBIOTIK ZAČÁTEČNÍK

Letní pauza

2010-05-11T07:32:00.000+02:00

Následuje letní pauza způsobená přemírou jiných aktivit, vetšinou u počítače nesedících. Neznamená to, že bychom s makrobiotikou skončili, jen nějak není čas se tím i chlubit. Takže za čas snad budu pokračovat.

Jo a byl jsem darovat krev a vzali mě, takže už nejsem nedárcem proti své vůli. Je pravda, že na dárce jsem měl stále trochu méně čehosi (hemoglobinu?), ale vypadl jsem ze škatulky "pacient". Těžko říct, zda za to mohly bobule se železem, které jsem v množství menším než velké jedl nebo občasné masové večeře na závodech. Zkuste totiž najít v maďarsku u balatonu hospodu, kde uvaří makrobio.....

Pečené batáty

2010-04-13T17:00:00.000+02:00

Navštívil jsem zase po čase Kaufland a jeho zeleninové oddělení. Musím říct, že ze všech supermarketů se tam dá zelenina nakupovat asi nejlépe. V létě hurá na trh, ale co v zimě? Narazil jsem na batáty a jeden veliký koupil. Co s ním už jsme nechal na Martině. Bude se asi brzy moct zúčastnit soutěže v hledání nejvhodnějších receptů na internetu.

Experiment ve formě pečených batátů se podařil. Je až neuvěřitelné, jak jsou sladké. Mám pocit, že tím pečením a bylinkami se to ještě umocnilo. Proč bychom si ale neudělali jednou za čas sladké jídlo, že?

Příloha: směs zeleniny s červenou čočkou (vynikající) a rýžové těstoviny, které byly trochu divné a to se prý vařily mnohem déle než je na návodu. To si člověk musí zvyknout, že makrobiotické recepty jsou hodně nepřesné a mnohdy obsahují v podstatě jen seznam ingrediencí bez udání množství. Tak si zvykáme.

Ještě mě napadlo, že s nějakým speciálním dresingem by tyto batáty mohly být vhodné k zobání jako chuťovka. Těch není nikdy dost.

Papírové závitky

2010-03-31T12:55:00.029+02:00

Papírové závitky měly premiéru a musím říct, že úspěšnou. Sice to zní všelijak, když člověk řekne, že měl na oběd rýžový papír, ale na názvy nesmíte dát. Masožrouti do papíru většinou zabalují mleté maso nebo různé masové směsi, ale není to úplně nutné. Vystačili jsme si se zeleninou a tofu. Příloha rýže s kroupami a trochu červené čočky odtržené od huby raubířům. Samozřejmě za hlasitého protestu.

Práce s "papírem" je dost piplačka, ale výsledek je vizuálně mnohem zajímavější než jen nějaké rýžové těstoviny (což v podstatě tento papír je). Ještě že se nemusí vyrábět doma, to už by byl fakt horor.

Ďábel Zerzán a čarodějka Strnadelová

2010-03-29T11:32:00.001+02:00

Hledal jsem nějaký článek na webu a srdce mi zaplesalo nad tím, co jsem objevil. Pokud někdo zabrousil až na začátek tohoto blogu, kde popisuji, jak jsem se k makrobiotice dostal, neměl by vynechat ani vyvažující článek Bio nebo Bůh?

Zjistí totiž zajímavou a poměrně praktickou věc. Ono totiž vůbec nezáleží na tom, co jíte, děláte, nad čím přemýšlíte a jestli jste zodpovědní za své volby. Stačí si uvědomit jedinou pravdu a pak už jen vyházet ty správné knihy z knihovny. Ty tam jsou hodiny strávené studiem, hledání na netu, vaření, nakupování chybějících surovin, pročítání diskusních vláken. Věnuji pár minut denně modlitbě a je to. Jen abych se v té knihovně nepřehmátl!

krátký citát ze zmíněného článku, který stojí za to:
"Problém není v biopotravinách, bioprodejnách, ale pozor na knihy a přednášky týkající se tohoto tématu. Čím se zabývá autor, který píše tyto knihy, kdo je člověk, který přednáší, co se za touto filozofií skrývá. Když jsem měla knihu doma, často se mi zdál sen o hadovi, který se mě drží svými jedovými zuby a pouští jed. Po vyhození knihy a modlitbě k Pánu jsem viděla, jak se had pustil a byl odmrštěn pryč." (celý článek)

Cous-cous není námořní důstojník

2010-03-25T10:55:00.004+01:00

Ryby mám moc rád a je pravda, že v jejich konzumaci mám velké rezervy. Chtělo by to častěji. Třeba budou mít blahodárný vliv i na můj hemoglobin (viz. Nedárcem proti své vůli). Zaměřím se na ně.

Takovou první vlaštovkou byl i dnešní oběd. Vynikající pečená ryba (tuším to byl sprostý pangasius, co zdraví neuškodí) s přílohou skládající se z různých druhů zeleniny a hlavně velkého kusu kuskusu. Ten se však, jak jsem byl poučen, správně píše jako Cous Cous. Je to sice srandovní, ale je to tak. Mně to evokuje slavného námořního důstojníka, který se proslavil jako fotograf a výzkumník podmořského života.

Víte, co to vlastně takový Cous Cous je? Takové malé nažloutlé kuličky vyrobené z pšenice, ječmene nebo prosa spařením a tvarováním jejich krupice. Jak to dělají v praxi průmyslově si nedokážu představit, ale každopádně je jeho velkou výhodou, že se při přípravě nevaří, ale zalévá vařící vodou. Je to vlastně instantní těstovina. Tedy vhodné na akci typu přechod s báglem na zádech. Jen se nesmí pytel s kuskusem roztrhnout a vysypat do trávy.

Nedárcem proti své vůli

2010-03-19T19:27:00.038+01:00

Uplynuly 3 měsíce a já se vydávám na pravidelnou návštěvu zlínské transfúzní stanice. Musím se pochlubit, že po počátečních rozpacích až mdlobách teď odběr snáším poměrně dobře. Minule jsem se dokonce dokázal dívat i na můj houpající se sáček s krví na váze. Očkem jsem v rychlosti přelétl i zabodnutou jehlu v lokti. Ale opravdu v rychlosti, aby si toho mozek moc nevšiml. Možná to bude někomu připadat jako "normální", ale vězte, že jsem dříve odpadal po jedné zkumavce na rozbor.

Kdo tam chodíte, tak víte jak to chodí. Člověk přijde, odevzdá průkazku, podepíše jakési prohlášení, že nebere drogy, cítí se fajn apod. a jde na odběr vzorku. Mezi tím mi bylo doporučeno pít, pít a pít. Čaj tam teče po litrech a aby se minimalizovaly mdloby vyhladovělých dárců, tak se podávají čerstvé křupavé rohlíčky. Minule, když jsme byli i s ogarama, tak košík s pečivem vyplenili slušně. Tentokrát, jsa vybaven čerstvými kváskovými koláčky pohrdám podřadným pečivem z bílé mouky.

Jelikož je pátek, je tu narváno. Dárci si prodlužují víkend. Kdo daruje, už nemusí ten den do práce a odebere se domů doplňovat krev. Je to fakt šílené, pátek nikdy více. Až kolem půl jedenácté (přišel jsem v půl osmé) jsem volán na výsledky vzorku. Paní doktorka se tváří vážně a sděluje mi, že dnes z odběru nic nebude... Ajajajaj. Prý jsem chudokrevný a měl bych s tím něco dělat. V praxi to znamená, že mám hodnotu hemoglobinu o něco málo nižší než je "norma" stanovená pro dárcovství. Konkrétně mám 128 něčeho a ta norma je 135 něčeho, přičemž normální hodnoty na lékařských prohlídkách se pohybují v rozmezí 130-172 něčeho.
Spadla klec. Nafasoval jsem tablety se železem a několik dobře míněných rad, že jako bych si měl tu makrobiotiku rozmyslet a stát se masožravcem bo tu bílkovinu ničím jiným nenahradím.

S představou Pepka námořníka otvírajícího jednu plechovku špenátu za druhou doma prohledávám net hledajíc informace o přirozeném přísunu železa do těla. Trochu mě uklidnila diskuse na toto téma mezi makrobiotiky. Bobule zůstávají v šuplíku a zkusím obalamutit paní doktorku za dva měsíce tím špenátem.

Makrobiotik po přechodu

2010-03-17T09:50:00.043+01:00

Asi poprvé jsem letos vyrazil na zimní přechod na běžkách na těžko (tzn. s báglem a vším na přespání s sebou). Dá se říct, že je to v mém věku trestuhodné, ale nějak dosud nebyla příležitost nebo zdravotní podmínky. Raději jsem si s sebou vzal do spacáku topidlo ve formě naší Barušky.

Sice napoprvé, ale hned jsme při tom řešil problém se stravováním v duchu makrobiotiky. Co do vlaku na cestu? Co budu vařit? Co jíst na pochodu? Takže to shrnu a snad to nebylo tak hrozné:

Bez vaření:
Kváskový celozrnný chleba a fazolová makropomazánka. Byla to dobrá volba. Škoda jen, že chleba víceméně zmrznul a pomazánka taky. Ale krájet se to dalo a po zapití horkým čajem i rozkousat. K tomu pytel napražených dyňový semínek, pytel vlašských ořechů a pytel rozinek a jiného sušeného ovoce. K tomu čistě z praktických důvodů zbytky z domácího baru - trail tyčinky, čokoládu, lentilky (!), tatranky. Prostě vše co teď doma vůbec nejíme s tím, že tam to bude jedno, hlavně nějaké jouly. Jednotka 1 pytel = malý ziploc made in USA.

Na vaření:
Samozřejmě čaj. Opět nějaké zbytky ze starých zásob. Pak instantní těstoviny made in Vietnam (nepoužito). Na snídani se velmi osvědčily instantní pohankové vločky (s rozinkama a ořechama mňam mňam), instantní jáhlové vločky (zas tak instatntní nejsou a musejí se trochu povařit) a instantní ovesné vločky. Zajišťoval jsem i pro své dva spolustanovače Davču a Kubu. Naopak oni zajistili večeře - nějaké kosmické komplet menu rýže s něčím. Otevře se pytlík, nalije se tam voda, zavře se pytlík a za 7 minut je hotovo. Balení obsahuje i lžičku. Prostě jídlo nového věku. Nic moc. No a pak jednou tuňáka s těstovinama. To bylo v pohodě.

Je mi jasné, že MB to moc nebylo, ale fakt jsem se snažil. Na cestách je to problém a rád se nechám přesvědčit o opaku.

Moje fotky z akce a taky Davčovo slovo s fotkama.

Makrobiotickým kuchařem na vlastní kůži

2010-03-14T22:04:00.005+01:00

Je víkend a já jsem tím pádem zbaven pracovních povinností. Venku hnus, doma taky žádná práce nehoří. Ideální podmínky pro zapojení mě do rodinné přípravy nedělního oběda. Původně jsem si myslel, že se z toho vykroutím zas jen opětovnou přípravou surovin (umývání zeleniny) a polotovarů (seitan), ale nevyšlo to.

Bohužel jsem na nedělní oběd vymyslel na přípravu poměrně náročný segedýnský guláš a tak došlo naplnění přísloví "Kdo jinému jámu kopá..." Naštěstí Martina upustila od původní výhružky, že vařím komplet oběd a s polívkou a dalšími věcmi kolem segedýnu mi pomohla. Jinak bych vařil ještě teď.

Receptu jsem se držel poměrně přesně a jedinou odchylkou je snad jen chybějící kurkuma v naší kuchyni. Nahradil jsem úspěšně kari kořením. A taky na knedlíčky už nějak nezbyl prostor a tak jsem sáhnul po špaldových těstovinách. Domácí seitan jsem páchal už podruhé a opět úspěšně. Rozdíl oproti premiéře byl jen v tom, že vymývaný škrob jsem nevyléval a pokusím se ho nějak dále zpracovat. Výsledek určitě zveřejním a při dalším vaření seitanu budu ještě chytřejší.

Abych to shrnul, tak výsledek byl vskutku nedělní. Segedýnu předcházela fakt sváteční zeleninová krémová polívka s kokosovým mlékem (z knihy Radost ze zdravých dětí). A nebyl by to guláš, kdyby k němu nebylo pivo. Speciál 16% Primátor. Uáááááááááááááááá.

Slavnostní nekřesťanský závin

2010-03-13T15:18:00.000+01:00

Makrobiotická hra způsobila celkem očekávaný efekt. Dostali jsme se s Martinou na "ideální váhu". Zatímco já jsem rád, že budu moct na kole do kopce tahat o 5 kilo méně, Martina začala hledat rady na téma "jak nehubnout s makrobiotikou". Což jí jen schvaluji, protože odpověď je jednoduchá. Zařazujte dezerty!
Musím přiznat, že jsem dřív konzumoval různé domácí buchtičky v celkem slušném množství a jsem překvapen, že mi to nějak drasticky nechybí. Ale někdy prostě člověk chuť na něco dobrého sladkého dostane. Volba padla na slavnostní jablečný závin. Byly ho 4 nohy a zmizel i díky naší bandě dost rychle. Náplň však nebyla jablečná, nýbrž povidlová hrušková nekřesťanské peníze stojící. Zkuste sehnat nepřislazovaná povidla za cenu křesťanskou. Příště asi sáhneme po nějakých vlastních zdrojích.

Zelné placičky vhodné na cestu

2010-03-13T13:39:00.002+01:00

Je zima, kysané zelí je největším hitem. Máme z naší vinotéky celkem velkou flašku, tak jsme se rozhodli s ní trochu pohnout. Pozornost upoutal recept na zelné placičky od Aspone. Kromě zelí kysaného obsahují zelí syrové a ovesné vločky. Z vlastní iniciativy a důvodů ryze praktických Martina prihodila i zbytek rýže se špaldou od včerejška. Myslím, že se povedly a je to fakt dobrý tip na cesty. Napéct, zabalit a hurá na výlet!
Jako příloha napařené maxifazolové lusky a hrášek s mrkvičkou. Ta se nejvíc libila Jakubovi, který se ji bez skrupulí jal vybírat rukama až mu na talíři zbyl jen hrášek. Narozdíl od Adama s ním ale později neměl vážnejší problémy. Priority jsou však jasné, oranžová vyhrává nad zelenou.

I kapusta roste zhusta

2010-03-12T16:23:00.000+01:00

Zbylá rýže s dvouzrnkou z předchozího dne posloužila jako základ k dnešnímu obědu. A taky zlevněné cuketky z Kauflandu, které mi připomněly mé "cuketové období". Ovšem ve výrazně jiné kvantitě. To byly časy, kdy nabídka několikanásobně převyšovala spotřebu, mražák jsme měli narvaný k prasknutí cuketovýma řízečkama a karbanátkama a v podstatě jsme nejedli nic jiného. Plantáž pod domem byla taky hustě osázena pouze a jen těmito plody. Tedy vlastně pro zpestření tam byly ještě patizony, ale znalci vědí, že ve finále je to úplně jedno a cuketu od patizonu poznáte pouze v syrovém stavu a to hlavně podle tvaru. Cukety tehdy byly vším: platidlem, pozorností, obědem, večeří.... Zlatá studentská léta.
Dnes se dostala cuketa na náš stůl po dlouhé době a ve společnosti kapusty. Její chuť je nezaměnitelná a dost cuketu přerazila. Kapustu já mám moc rád. Celý zbytek dne pak byl popěvek jasný: "I kapusta roste zhusta..."

Makrobiotický špek

2010-03-01T13:58:00.000+01:00

MB talíře se začínají podobat MB talířům z webových receptů. Teď nevím, jestli je to dobře nebo jsem čím dál víc deformovaný, protože si myslím, že to je dobře... Ať už je to jakkoliv, tak tentokrát Martina použila tajnou fintu "smažená slanina".

Na první pohled běžný talíř, který obsahuje obilí (ječmen), luštěninu (adzuki) a zeleninu. Při podrobném prozkoumání je tam však něco navíc. Ta dozlatová osmahnutá cibulka (chvála jí jako ochucovadlu) obsahuje zlatavé kousky slaniny. Chvilku jsem po této informaci pátral v hlavě a vzpomněl si, že jakýsi kus špeku byl možná ještě v mražáku. No co se dá dělat, spotřebovat to musíme, přece to nevyhodíme, když jinde na zeměkouli se hladoví.

Záhy jsem však byl vyveden z omylu. Byl to na kostičky nakrájený a osmahnutý celer. Nějak zmizela jeho celerová chuť a objevila se nová zajímavá špekovitá. Ten pravý tak ještě stále čeká v mražáku na svoji šanci....

Velká dobrota Tempeh

2010-02-26T13:24:00.003+01:00

Cestou do divadla jsme urvali chvilku na návštěvu Zeleného stromu, kde jsme rozšířili pole působnosti o další exotika. Jedním z nich je tempeh, což zní dostatečně exoticky natolik, že jsem absolutně netušil, co si pod názvem této ingredience představit při čtení některých receptů. Teď můžu dělat chytrého, protože vím, že to je:

"... javánský potravinový produkt, který je tvořen sójou a vzniká během fermentačního procesu. Obzvláště je oblíbený na ostrově Jáva, kde jde o hlavní zdroj proteinů. Stejně jako tofu je tempeh vyráběn ze sojových bobů, ale tempeh je zcela jiným produktem s odlišným nutričním složením a strukturou. Díky fermentaci získává Tempeh nejen vysoký podíl proteinů, vláknin a vitamínů, ale také intenzivnější aroma. Právě pro jeho výživnou hodnotu je produkt používán ve vegetariánské kuchyni, někdy je i brán jako náhražka masa. Ale tempeh byl označován jako "Javanéské maso" už dlouho předtím, než lidé objevili jeho výživnou hodnotu.

Osmahnutý na plátky nakrájený tempeh (čti tempej) se zeleninovou oblohou a rýžovošpaldovou přílohou byl pastvou nejen pro oči. Chutnal výtečně a potvrzuje to zejména vždy nespokojený křikloun Adam, který úplně neznámou hmotu neznámé barvy zhltnul a ještě se vehementně rozhlížel kolem. Tak jsem přišel o pár svých kousků z fotky :-( Bravo Tempeh!

Smažený seitan s brakaší

2010-02-24T12:59:00.002+01:00

Uznávám, že ta brakaše není úplně MB, ale co dělat, když ve sklepě jsou ještě zemáky z období "před kristem" (rozuměj "před makrobiotickým obdobím")? V kaši skončilo sojovo-rýžové mléko a na kaši měla skončit orestovaná cibulka.... měla, ale skončila na lince na pánvi. To je tak, když se dělá oběd extra pro každou půlku strávníků. Už abychom to mohli plně sjednotit!

Poučení do příště zní, že seitan by se měl co nejvíce ochutit už při vaření. Následné úpravy už nemají na jeho chuť-nechuť valný vliv. A taky se mi zdálo, že smažením nějak víc zgumovatěl. Možná tím, že už je to dva dny od jeho výroby. Uvidíme příště. Doplněno čerstvě nastrouhanou černou ředkví.

Bílkovinná bomba zvaná seitan

2010-02-23T11:37:00.002+01:00

Před 24 hodinovkou jsem dostal tip na bílkovinnou bombu. Prý nějaký seitan. Našel jsem info na netu, ale nestihl koupit nebo podomácku připravit. Ideální způsob jak zpracovat zásoby pšeničné hladké mouky co doma jsou. Seitan se totiž vyrábí vymýváním škrobu z této mouky až do fáze dosažení čistého lepku neboli glutenu. Je jasné, že z tohoto důvodu není seitan příliš vhodný pro bezlepkovou dietu.

Výše uvedený odkaz popisuje domácí výrobu krok za krokem s fotografiemi. Přesně jsem postup zopakoval a opravdu dosáhl nějaké podivné gumové hmoty, která svojí strukturou připomínala sojové maso. Po uvaření také. Úprava je jednoduchá. Stejná jako maso nebo zmíněné sojové maso. Sám o sobě je seitan bez chuti a taky asi dost záleží co se přidá do té vody, ve které se vaří. My jsme dali napoprvé jen sůl a cibuli a moc to poznat nebylo.

Podařilo se mi najít recept na úplný seitanový majstrštyk. Už se těším, až se na něj při nějaké slavnostní příležitosti vrhnu.

Přežil jsem 172 km na běžkách

2010-02-22T16:15:00.045+01:00

Přežil, ale nevypadalo to tak. Tajného přání 200 km jsem nedosáhl. Upřímně musím říct, že když jsem šel po 100 km spát, myslel jsem, že nedám už ani metr. Všechny výpočty průměrné rychlosti apod. v případě extrémní akce tohoto typu selhávají. Vše je jinak a kdo nezkusí, neuvěří.

Čím jsem se během jízdy cpal? Pokusili jsme se připravit vše, na co bych teoreticky mohl dostat chuť. Takže jsme na Paprsek vyvezli 3 velké krabice rozličného tovaru. Nakonec jsem měl připraven jakýsi mix MB a dříve běžně při sportu požíraných dobrot. Zpočátku to bylo jednoduché. Snažil jsme se po každém 4km kole něco sníst a dopředu Martině hlásil, co si dám příště. Jenže časem se má odpověď na otázku posouvala k nevyhnutelnému cíli. Přes "Nevím." a "Asi nic...." a "To je jedno." až k "Mně je blbě!"

Pokusil jsem se z toho vyžvýkat pomocí umeboshi švestičky. Kdo někdy ochutnal a není zvyklý, tak mi musí dát za pravdu, že jsem na tom byl asi fakt blbě, protože já na ni fakt dostal chuť! A taky musím říct, že pomohla. Celkem jsem do sebe dostal myslím tři. Od té doby mám pocit, že mi někdo rozpustil zubní sklovinu :-(

Nebudu se pouštět do dalších podrobností. Výsledková listina hovoří za vše. Ve 3 ráno jsem dostal zase závodnický záchvat, který mě po 3 hodinách jízdy zase přešel. A za poslední 4 hodiny slušné jízdy to už dohnat nešlo. Skláním se přede všemi, kteří absolvovali 24 hodinovku jako solo akci a nejvíc před těmi, kteří mi to nandali. A že jich nebylo zas tak málo.

Makrobiotika a 24 hodinový sport

2010-02-19T11:43:00.001+01:00

Vzhledem k nadcházejícímu víkendovému dálkovému plazení na Kudrnovké 24 hodinovce jsem začal řešit, co se mnou udělá experiment zvaný makrobiotika. Hledal jsem informace co jíst, zda dodržovat nějaké zásady a jak to vůbec je s makrobiotikou mezi sportovci. Myslím vrcholovými a vytrvalostními. Ne takové to sportování "jedu na kole k rybníku".

Pravda je, že jsem toho moc nenašel. Pár osobních konzultací, něco málo textů o sportování makrobiotiků. Nula nula nic o extrémních zátěžích organismu. Nikdo moc konkrétní není. Jediné, na čem se všichni shodli je to, že makrobiotický přístup k životu, rozhodně není jet 24 hodin někde v lese na okruhu na běžkách. Tak to pěkně děkuju za radu. Nakonec jsem vymyslel kompilát, striktní nebudu a doufám, že úbytek váhy z posledních měsíců bude jen ku prospěchu věci. Rozbor stravy udělám po závodě. Bude-li příležitost a nebudu studený.

První krmení divé zvěře

2010-02-16T08:14:00.005+01:00

Takto nějak to vypadá asi 6 hodin po prvním nakrmení dravých kvasinek. Původní objem asi poloviční. Ty kvasinky si to ale umí užít a namnožit se! Krásně to voní a bublá životem...

Je poznat, že už to nejsou žádné děcka, protože poprvé to zdaleka nemělo takový divoký průběh. Je vidět, že nejen člověk se učí sexuálnímu životu, kvasinky taky potřebují dospět. Vzpomeňte si, poprvé to taky nebylo nic moc.

Baby mungo

2010-02-15T13:53:00.002+01:00

"Tak toto už ale začíná zavánět fakt drsnou makrobiotičtinou!" Řekl by laický pozorovatel na dnešní foto. Znalci však vědí, že tento talíř neodpovídá zásadám MB. Té syrové zeleniny je tam prostě moc. Jenže to je fakt šílené, když se má všecko vařit, blanšírovat, napařovat a já nevím co ještě. Asi lepší syrová zelenina než kus bůčku. Teda myslím z hlediska zdravé výživy. A taky se nám v lednici objevilo naklíčené mungo s omezenou trvanlivostí. A moc ho neubylo, takže salát bude mít druhé dějství asi zítra.

Ještě bych se vrátil k tomu náročnému vaření. Zkušení makrouši tvrdí, že je to v pohodě, že je to vlastně dokonce jednodušší než klasické kuchyně.
Zatím tento názor nesdílím, protože myčka je u nás stále plná, na sporáku soustavně chybí prázdný hořák a v lince chybí hrnce. Asi se nechám inspirovat těmi zkušenými. Nedávno jsem zjistil, že Honza Jícha od Kudrnů dokonce přednáší na téma makrobiotika na cestách.

"Myslíte, že makrobiotická strava je cosi, na co potřebujete minimálně patnáct hrnců a dvacet čtverečních metrů prostoru? Omyl, uvařit se dá i takřka z ničeho, během pauzy v horách, v hotelovém pokoji či na lavičce v motorestu. Ale pozor! Po absolvování této lekce vaření už se nikdy nebudete moci vymlouvat, že makrobiotika je moc náročná a na cestách je lépe odložit ji k ledu."

To jsem teda upřímně zvědav!

Moskevský žitný kváskový

2010-02-12T23:32:00.006+01:00

Všechny tyto přívlastky patří mému prvnímu pokusu o chleba bez kvasnic, tedy chleba kváskový. Jsem navýsost spokojen, struktura i chuť vynikající. Bude se hodit na cestu do Prahy za kulturou....

Narodil se kvásek

2010-02-12T10:01:00.005+01:00

O kvásku jdou na internetu legendy. Například o tom, jak někdo peče ze 30 let starého kvásku apod. Stejně jako je internet plný vysloveně mylných informací na toto téma. Dokonce jsou lidé, kteří si myslí, že kvásek je z kvasnic. No zas tak nelogicky to nezní, já si to myslel taky, ale už ne!!!
Vzhledem k tomu, že jsem velký milovník chleba a příliš se to neslučuje s makrobiotikou, byl jsem nucen hledat kompromisní a alternativní náhradu za klasické chleby, které jsme dosud pekli v naší pekárně. Sice jsem se snažil nalézat recepty z celozrnné mouky, ale stále převládala nevhodná pšenice. Ideálním řešením se zdá být celožitný chleba bez přídavku kvasnic, tedy pouze s kváskem, tedy kváskový chléb.
První krok byl učiněn v úterý 9. 2. 2010. Od teď už to bude jen alchymie, krmení, vedení, kvašení, kynutí apod..... Hra na 30 let starý kvásek začala.

Ještě něco málo chytrých slov pro ty, kteří by se jednoduše zeptali PROČ?

"Kvásek je na rozdíl od droždí přirozenou substancí, která se používá 5000 let. Vzniká smícháním mouky a vody. Za příznivé teploty dojde k přirozenému kvašení těsta. Vzniká přirozená kyselina mléčná, která vytváří typické chlebové aroma, je přirozeným konzervantem a navíc bakterie kyseliny mléčné produkují antibioticky účinné látky, které posilují naši střevní mikroflóru a tím i naší imunitu. Z tohoto důvodu vydrží kváskový chléb mnohem déle než kvasnicový.

Chléb z kvásku je i výrazně lépe stravitelný. V mouce je totiž přítomna látka s názvem kyselina fytinová, která může spolu s dalšími minerály vytvářet velmi těžce vstřebatelné sloučeniny ve střevech a zároveň odvádět z těla minerální látky. Kváskový chléb na rozdíl od chleba z droždí dlouho kyne. Díky tomu a díky přítomnosti kyseliny mléčné se zcela rozloží fytin přítomný v mouce. Dlouhá doba kynutí způsobuje přirozenou fermentaci, během které se bílkoviny rozkládají na aminokyseliny a tím je kváskový chleb lépe stravitelný a mnoho minerálních látek se stane teprve po dlouhé fermentaci pro člověka využitelnými. U chleba z droždí probíhá kynutí rychle (pro snížení nákladů), což způsobuje, že fytin není dostatečně rozložen. Zatěžuje organizmus, nadýmá a odvádí z těla důležité minerální látky jako vápník, zinek či hořčík."

Víte co je bulgur?

2010-02-11T13:27:00.002+01:00

Bulgur je vlastně pšenice. Upravená a v kuchyni se používá na všelijaké způsoby. Nepřivedla mě k němu až makrobiotika, ale první setkání jsem si prodělal na zájezdech cestovky Kudrna. Kuchař najednou vařil něco, co nikdo nevěděl co je, ale všem to kupodivu chutnalo. Za sebe bych řekl, že mi to chutnalo moc. Dá se vlastně použít skoro všude jako alternativa rýže. Pak jsem bulgur párkrát koupil a dělal doma a když jsme začali hru s makrobiotikou, tak to už jsem byl něco jako velký znalec bulguru. Dnes to byla směs rýže a bulguru se směsí zeleniny a tofu. Moc dobré a řekl bych, že i oku lahodící na talíři.

Podle wiki:

"Bulgur je označení pro předvařenou nalámanou celozrnnou pšenici, která se používá jako součást pokrmů.
Vyrábí se tak, že se pšenice vypere, usuší, podrtí na menší kousky a síty roztřídí podle velikosti zlomků na různě hrubé frakce. Bulgur je již předvařený (na rozdíl od jednoduše drcené pšenice označované jako šrot), a to usnadňuje jeho další využití v kuchyni. Mnohdy ho stačí jen nechat nabobtnat ve vodě a smíchat s dalšími ingrediencemi bez následného tepelného zpracování.
Nejznámější uplatnění bulguru je v libanonském salátu tabouli, ale dá se využít také v řadě zeleninových nebo masitých jídel (pilaf, falafel, kibbeh).
V české kuchyni se bulgur používá do nádivek, karbanátků, polévek nebo jako příloha k masům. Bulgur je lehce stravitelný a má příznivé nutriční složení, protože obsahuje vlákninu, vitamíny a minerály."

Objevil jsem Ameriku

2010-02-10T13:38:00.000+01:00

Další zeleninou, kterou přede mnou úspěšně téměř 40 let komunisti schovávali, je řapíkatý celer. Neplést s normálním celerem, který my muži požíráme ve velkém množství víme proč. V literatuře se píše:

"Překladatelé amerických, mexických a mnoha jiných receptů většinou neupozorní na to, že pod pojmem celer, se v těchto receptech rozumí řapíkatý celer a ne náš kořenový celer, někdy zvaný bulvový, který se v cizích kuchyních používá jen velmi zřídka a pokud ano, tak je označen jako celer kořenový (anglicky celeriac). Mezi těmito dvěma druhy je ale podstatný rozdíl."

V obchodě najdete většinou jen ten řapík (ne jako na fotce) a je vynikající. Sám nechápu, jak jsem bez něj mohl tak dlouho žít. Zařazuji mezi top. K defloraci řapíkem byl vybrán jen doplněk v podobě salátu s jablky. Není to sice žádný MB recept, ale jeho nepříznivý dopad Martina trochu chladila vypuštěním vražedné smetany. Ale byl super mega extra vynikající! Vše ostatní už by makrobiotické oko schválilo.
Jak řapíkatý celer vlastně chutná? Jako jablko s kedlubnou a ořechy. A moc pěkně křupe. Hra mě začíná bavit....

Zmrzly vám zemáky? Upečte batáty!

2010-02-09T13:20:00.001+01:00

Makrobiotika je zajímavá hra i v tom, že poznáte spoustu nových druhů zeleniny, které je prý přes stovku. V životě by mě například nenapadlo si koupit batáty. Věděl jsem sice, že jsou to "sladké brambory", ale ty přece jíme po přemrznutí běžně, ne? Zaskočila mě i barva, protože pojem brambory evokuje žlutou a batáty jsou oranžové. Takže jsem je v dnešním obědě hledal marně. Těstovinový salát byl přizpůsoben potřebám oběda. To znamená, že Martina přidala luštěninu v tufo formě. Ale ta mrkev byla fakt dobrá a slaďoučká!

Saké není amasaké

2010-02-09T08:06:00.001+01:00

To tedy rozhodně není. Po saké se například můžete motat, ale amasaké je pochoutka vhodná i pro děti. Vlastně je to spíš surovina pro další zpracování. Co z ní pak uděláte je celkem jedno. Ogaři to zblajzli jako sladký krém na svačinu a já dnes ochutnal puding z amasaké. Zvláštní na tom je, že je sladký a přitom v něm není žádný přidaný cukr. Inu, chemie. A tak si můžeme s Jarkem zarecitovat:

"... Pepovi jde hlava kolem
sedí za kuchyňským stolem.
Celý dům už dávno chrní
Pepa zkouší klíčit zrní.

Sedí jako na jehličí
"Vyklíčí či nevyklíčí?"
Vyklíčilo,Pepa jásá
a rovnou to zrní spásá ..."

Hrách a kroupy to je hloupý

2010-02-08T14:23:00.000+01:00

Co jsme ještě nevařili? Kroupy! Večer hezky namočit a uděláme houbového kubu bez hub. Výsledek? Upřímně, nemastné neslané. Ogaři to sice statečně vydrželi, já taky, ale dohoda byla, že k receptu uvedeme drobnou poznámku o tom, že to bylo sice dobré, ale už to nemáme vařit.
Drobná korekce nastala poté, co se Martina přiznala, že velkoryse přeskočila řádek o restované cibulce..... a kdoví o čem všem ještě. Kuba bude mít ještě jednu šanci. Viď, Jakube!?
Zrovna ten jediný s tím ale nedělal žádné štráchy. 2x si přidal a vůbec mu nepřišlo divné, že všichni ostatní se tváří divně.

Panebože, zhřešil jsem!

2010-02-07T18:08:00.000+01:00

Makrobiotik na cestách to má těžké. Když ta cesta směřuje navíc na Big Birthday Navy Party, pak dvojnásob. Ne že by mě na party nutili porušovat životosprávu, ale davová psychóza je mocná čarodějka. Tak si nakonec ten kalíšek rumu dáte.... A protože jsem to očekával, nachystal jsem se u Járy chlebem se sádlem. Na party pak už jen lehce koštnul jitrničku.
A kam půjdeme na oběd? Green Bar v Olomouci o víkendu zavřený, tak jsme uvítali alespoň něco co by se mohlo podobat asijské kuchyni a zavítali do "irish pub" s krycím názvem Himalaya. Kombinace zřejmě zvolena proto, že irská kuchyně a himalájské pivo stojí za h..... Moc hezké prostředí, příjemný číšník a vynikající jídlo. Pivo jsem neochutnal bo jsem se nacházel ve fázi střízlivění za volant. Zajímavým marketingovým tahem této hospody je all you can eat za 100,- ve všední dny v době oběda. Určitě vyzkoušet!
Po tomto drobném intermezzu se vracím do MB kolejí. Vlastně to bylo přínosné, protože jsme se stavili u Vladana pro 6 kg sladu z Bruntálské sladovny. To se to teď bude sladit. V různých zelených obchodech za slad chtějí nekřesťanské peníze.

Neskřípej zubama, skřípej tofem (tofuem, tufem...)

2010-02-03T13:23:00.025+01:00

Od rána je to se zahřátím lepší než včera. Nejtepleji je během adrenalinové jízdy z/do práce. Sníh padá a padá a místy už je to i na snow bike.
Na snídaně pomalu přecházím na instantní ovesnou kaši. Ovesné vločky jemné plus sladěnka plus skořice na to ranní zahřátí plus něco k tomu (ořechy, rozinky apod). Stačí zalít horkou vodou z vodomatu a vyčkat.
Pozoruji, že dávky, na které jsem byl zvyklý se stávají téměř nezkonzumovatelnými, eventuálně s vypětím všech sil za cenu potupného tlačení snow biku do pracovního kopce. A taky pozoruji lehký úbytek váhy.
Dnes k obědu miso polévka s tufem. Vlastně s tofu, ale mezi zuby skřípe opravdu jako Tufo ve sněhu. K tomu vynikající rizoto s mrkví, hráškem a tofu. Takže tufoto (foto). Ogaři měli něco podobného a doráželi se suchou rýží. A s jakou chutí....

Teplé pivo je horší než studená němka

2010-02-02T13:48:00.001+01:00

Od rána mám pocit, že se nemůžu zahřát. Studené ruce, studené nohy. Nějak jsem zJINovatěl. A to bylo venku jen minus 5. Ani štamprla slivovice nepomohla. A tak jsem se hodně těšil na oběd, že si dám něco víc zahřívacího. A zdá se, že to zabralo. Nebyl sice 100% makrobiotický (i když v podstatě jo.... no tak, jsme přece v přechodném období....)
A co že bylo dobrého? Miso polévka mňam mňam s vločkama. Jsem polévkový, takže denní předpis polévky mi naprosto vyhovuje. A to už jsem se začal rozehřívat. Možná to bylo spíš tím nesouhlasným Jakubovým mručením až řevem.
Pokračování bylo také velmi vydařené a uděluji paní kuchařce velkou pochvalu. Recept a název neznámý, ale v zásadě to byly celozrnné pšeničné těstoviny se špenátem plus poslední kousky tuňáku plus zelenina plus takové ty věci kolem. Rozehřátý jsem dostatečně, možná si budu muset dát panáka na zchlazení.

První pořádné obilé

2010-01-31T21:22:00.034+01:00

V neděli dopoledne jdu s ogarama na procházku a doma zanechávám na plotně časovanou bombu ve formě nabitého papiňáku. Poprvé sami spolu! Myšleno papiňák a Martina... V papiňáku špalda a rýže, v Martině malá dušička. Zřejmě pod dojmem mých předchozích pokusů s obilným mlékem nekontrolovaně stříkajícím z ventilu po obyváku.
Dopadlo to na výbornou a společně se skvělou Miso zeleninovou polévkou jsme poobědvali skoro po makrobioticku. Skoro proto, že jsme přece v tom přechodném období a ježíšek nám naježil obrovskou plechovku s tuňákem. No tak jsme ho použili namísto luštěniny.
Z hrnce téměř neubylo. Zřejmě budu muset slevit z dávek. Polévky je taky ještě polovina. To je fakt šílené, když má člověk vařit jen na jedno jídlo a moc se toho dopředu udělat nedá.
Odpoledne vyrážíme přímo z domu na běžky. Podmínky jsou naprosto ideální a už od půlky výletu (polygon nad Chrastěšovem) se těším na to suché obilí s rýžou. Fakt úlet.

Kostky jsou vrženy

2010-01-30T10:48:00.003+01:00

Je sobotní ráno a mně zvoní budík v 6:30. Včera jsem totiž dostal výborný nápad zajet do Zlína do speciální zdravé prodejny U zeleného stromu a nakoupit pár "drobností." A protože jsem odpůrce jízdy autem, vyrážím ranním vlakem vybaven batůžkem a objemným VHVéčkem (modří vědí).
V 8:00 stepuji před PRIOREM a plním postupně klasický nákupní košík, posléze větší vozík. Čím? Vším, co na místě vyhodnotím jako "mohlo by se hodit" nebo "o tom psali v knížce", případně "to jsem viděl u Fandy doma".
Výsledek? Jsem o necelé tři litry chudší a o 35 kg těžší (to jsem zjistil dodatečně doma na váze). S vypětím všech sil jsem vše dovlekl k vlaku a zhroutil se do sedadla Regionovy, abych nabral sil k záverečnámu finiši na trati Nádraží Outdoorovice - domov. Nakonec jsem to dal a zbytek dopoledne se z toho vzpamatovával. Inu, makrobiotika žádá oběti.

Proč?

2010-01-29T21:45:00.002+01:00

Proč jsem se vůbec začal o makrobiotiku zajímat a nakonec se rozhodl pro praktický experiment? Ve stručnosti:
Otřel jsem se o ni párkrát v minulosti při rozhovorech s Vladanem na téma "očkování dětí a jak se mu vyhnout".
Dalším velkým postrčením bylo výrazné zhoršení Jakubova ekzému během podzimu 2009. S koncem léta se prostě objevil. Začal jsem hledat příčiny a jako jednu z možností nápravy se pokusil vyloučit mléko. Umělá výživa pro nejmenší je prý "ideální". Moje představa toho, co s kravským mlékem dělají, nemá hranic.
Takže jsem šel zase pro rady za Vladanem coby zkušeným dietářem z undergroundu. Jako jediná náhrada se ukázalo vhodné obilné mléko a tak jsem ho začal vařit. Nejprve v klasickém hrnci (Tescoma), ale dalším levelem se ukázal potenciálně papiňák od Ježíška. Ale ouha, v normálním hrnci se připalování na plynu při 2h vaření dalo jakž takž zabránit mícháním, ale míchejte něco v papiňáku...
Řešením se ukázala rozptylka od Danfoodu. A protože v Outdoorovicích ve smíšeném zboží ji neměli a 150,- za poštovné mi přišlo přece jen poněkud nekřesťanské, navštívil jsem brněnskou prodejnu Zdravý život a nechal tam mnohonásobně víc. Jenže tam byla sympatická mladá prodavačka a ta se se mnou podělila o své zkušenosti na téma "obilné mléko" a do ruky mi vtiskla knihu Radost ze zdravých dětí od Strnadelové a Zerzána.

A to byl konec. Tedy lépe řečeno začátek celé hry.

After party

2010-01-28T22:48:00.000+01:00

A je po večeři. Dokonce jsem na to ujel cca 1,5 h na kole. Doprovodil to Kurosawův Sanjuro. Ale zpět k tomu žvanci. Vzhledem k tomu, že zásoba surovin je zatím na MB vaření velmi omezená a lahvičky s cizokrajnými názvy doma žádné nejsou, přistoupil jsem jen k rychlé a jednoduché kombinaci jáhly - červená čočka a prostě to jen uvařil a doprovodil kysaným zelím z naší oblíbené vinotéky (to není vtip). Výsledek nebyl špatný. Ale ani nijak zvlášť dobrý, takže následovalo orestování cibulky, hnusná sojovka z Vitany a už se to dalo. Tak snad se to zlepší.

PS: Čočka a zelí vykonaly své....

Král je mrtev, ať žije král!

2010-01-28T17:30:00.000+01:00

Pod dojmem včerejší ukázky dávám se do vaření první MB večeře. Jak říkal Fanda, nejtěžší na přechodu k makrobiotice je právě naučit se vařit. Kde jsou ty roky dřiny a odříkání co mám za sebou. Začínám pěkně od nuly. Jestli se někdy dostanete k makrobiotickému vaření, zapomeňte na vše, co jste o vaření věděli, vše je jinak. Výhodu mají panenské kuchařky nezatížené stereotypy "tradiční české" kuchyně. Kladu si otázku, zda vůbec chci, kromě vaření a změny jídelníčku, od makrobiotiky něco jiného. Zatím jsem velmi skeptický a hodlám si v "přechodném období" vzít z MB jen co se bude hodit. Kdo ví, možná zůstanu v přechodném období navždy.

Praxe je nejlepší kuchař

2010-01-27T22:12:00.000+01:00

Moje představivost je sice velká, ale praktická ukázka vždy vykoná mnohem více než několik popsaných listů A4. Naštěstí se nabídl Fanda, že nás zasvětí do tajů MB kuchyně. Povolanějšího učitele jsme si nemohli přát. Fanda je zapálený, nadšený, neortodoxní, otevřený, filozofující, časově nezávislý a hlavně ochotný experimentátor s jídlem. Makrobiotice se věnuje už hezkou řádku let a dokonce adminuje nějaký diskusní server (www.makrobiotika.info). 2 hodinová návštěva u něj obsahovala ukázku polévky, jednoho obilného jídla, zeleninové šťávy a rychlého pickles. Vše samozřejmě s ochutnávkou. Navíc jsme si hezky popovídali a nám spadl kámen ze srdce, že Fanda není žádný zarytý a nekompromisní militantní makrouš, ale otevřený a přemýšlivý hráč.

Na počátku byla tma

2010-01-26T21:21:00.001+01:00

Možná ne úplně tmavá tma, ale vzhledem k rozsahu očekávaných změn v životě je to přirovnání úměrné. Byla tma a teď je/bude světlo. Jin a Jang. Alespoň si to tak představuji. Realitu se pokusím popsat v tomto blogu. Sám jsem zvědav, kam se bude ubírat. Postupně se dostanu také k tomu, co mě vůbec dostalo do bodu B a předcházelo mu. Bodem B nazývejme bod na časové ose, který odpovídá tomuto příspěvku. Je to hra.