Makrobiotickým kuchařem na vlastní kůži

Je víkend a já jsem tím pádem zbaven pracovních povinností. Venku hnus, doma taky žádná práce nehoří. Ideální podmínky pro zapojení mě do rodinné přípravy nedělního oběda. Původně jsem si myslel, že se z toho vykroutím zas jen opětovnou přípravou surovin (umývání zeleniny) a polotovarů (seitan), ale nevyšlo to.

Bohužel jsem na nedělní oběd vymyslel na přípravu poměrně náročný segedýnský guláš a tak došlo naplnění přísloví "Kdo jinému jámu kopá..." Naštěstí Martina upustila od původní výhružky, že vařím komplet oběd a s polívkou a dalšími věcmi kolem segedýnu mi pomohla. Jinak bych vařil ještě teď.

Receptu jsem se držel poměrně přesně a jedinou odchylkou je snad jen chybějící kurkuma v naší kuchyni. Nahradil jsem úspěšně kari kořením. A taky na knedlíčky už nějak nezbyl prostor a tak jsem sáhnul po špaldových těstovinách. Domácí seitan jsem páchal už podruhé a opět úspěšně. Rozdíl oproti premiéře byl jen v tom, že vymývaný škrob jsem nevyléval a pokusím se ho nějak dále zpracovat. Výsledek určitě zveřejním a při dalším vaření seitanu budu ještě chytřejší.

Abych to shrnul, tak výsledek byl vskutku nedělní. Segedýnu předcházela fakt sváteční zeleninová krémová polívka s kokosovým mlékem (z knihy Radost ze zdravých dětí). A nebyl by to guláš, kdyby k němu nebylo pivo. Speciál 16% Primátor. Uáááááááááááááááá.