Čím jsem se během jízdy cpal? Pokusili jsme se připravit vše, na co bych teoreticky mohl dostat chuť. Takže jsme na Paprsek vyvezli 3 velké krabice rozličného tovaru. Nakonec jsem měl připraven jakýsi mix MB a dříve běžně při sportu požíraných dobrot. Zpočátku to bylo jednoduché. Snažil jsme se po každém 4km kole něco sníst a dopředu Martině hlásil, co si dám příště. Jenže časem se má odpověď na otázku posouvala k nevyhnutelnému cíli. Přes "Nevím." a "Asi nic...." a "To je jedno." až k "Mně je blbě!"
Pokusil jsem se z toho vyžvýkat pomocí umeboshi švestičky. Kdo někdy ochutnal a není zvyklý, tak mi musí dát za pravdu, že jsem na tom byl asi fakt blbě, protože já na ni fakt dostal chuť! A taky musím říct, že pomohla. Celkem jsem do sebe dostal myslím tři. Od té doby mám pocit, že mi někdo rozpustil zubní sklovinu :-(
Nebudu se pouštět do dalších podrobností. Výsledková listina hovoří za vše. Ve 3 ráno jsem dostal zase závodnický záchvat, který mě po 3 hodinách jízdy zase přešel. A za poslední 4 hodiny slušné jízdy to už dohnat nešlo. Skláním se přede všemi, kteří absolvovali 24 hodinovku jako solo akci a nejvíc před těmi, kteří mi to nandali. A že jich nebylo zas tak málo.
0 komentářů:
Přidat komentář