Letní pauza

Následuje letní pauza způsobená přemírou jiných aktivit, vetšinou u počítače nesedících. Neznamená to, že bychom s makrobiotikou skončili, jen nějak není čas se tím i chlubit. Takže za čas snad budu pokračovat.

Jo a byl jsem darovat krev a vzali mě, takže už nejsem nedárcem proti své vůli. Je pravda, že na dárce jsem měl stále trochu méně čehosi (hemoglobinu?), ale vypadl jsem ze škatulky "pacient". Těžko říct, zda za to mohly bobule se železem, které jsem v množství menším než velké jedl nebo občasné masové večeře na závodech. Zkuste totiž najít v maďarsku u balatonu hospodu, kde uvaří makrobio.....

Pečené batáty

Navštívil jsem zase po čase Kaufland a jeho zeleninové oddělení. Musím říct, že ze všech supermarketů se tam dá zelenina nakupovat asi nejlépe. V létě hurá na trh, ale co v zimě? Narazil jsem na batáty a jeden veliký koupil. Co s ním už jsme nechal na Martině. Bude se asi brzy moct zúčastnit soutěže v hledání nejvhodnějších receptů na internetu.

Experiment ve formě pečených batátů se podařil. Je až neuvěřitelné, jak jsou sladké. Mám pocit, že tím pečením a bylinkami se to ještě umocnilo. Proč bychom si ale neudělali jednou za čas sladké jídlo, že?

Příloha: směs zeleniny s červenou čočkou (vynikající) a rýžové těstoviny, které byly trochu divné a to se prý vařily mnohem déle než je na návodu. To si člověk musí zvyknout, že makrobiotické recepty jsou hodně nepřesné a mnohdy obsahují v podstatě jen seznam ingrediencí bez udání množství. Tak si zvykáme.

Ještě mě napadlo, že s nějakým speciálním dresingem by tyto batáty mohly být vhodné k zobání jako chuťovka. Těch není nikdy dost.

Papírové závitky

Papírové závitky měly premiéru a musím říct, že úspěšnou. Sice to zní všelijak, když člověk řekne, že měl na oběd rýžový papír, ale na názvy nesmíte dát. Masožrouti do papíru většinou zabalují mleté maso nebo různé masové směsi, ale není to úplně nutné. Vystačili jsme si se zeleninou a tofu. Příloha rýže s kroupami a trochu červené čočky odtržené od huby raubířům. Samozřejmě za hlasitého protestu.

Práce s "papírem" je dost piplačka, ale výsledek je vizuálně mnohem zajímavější než jen nějaké rýžové těstoviny (což v podstatě tento papír je).  Ještě že se nemusí vyrábět doma, to už by byl fakt horor.

Ďábel Zerzán a čarodějka Strnadelová

Hledal jsem nějaký článek na webu a srdce mi zaplesalo nad tím, co jsem objevil. Pokud někdo zabrousil až na začátek tohoto blogu, kde popisuji, jak jsem se k makrobiotice dostal, neměl by vynechat ani vyvažující článek Bio nebo Bůh?

Zjistí totiž zajímavou a poměrně praktickou věc. Ono totiž vůbec nezáleží na tom, co jíte, děláte, nad čím přemýšlíte a jestli jste zodpovědní za své volby. Stačí si uvědomit jedinou pravdu a pak už jen vyházet ty správné knihy z knihovny. Ty tam jsou hodiny strávené studiem, hledání na netu, vaření, nakupování chybějících surovin, pročítání diskusních vláken. Věnuji pár minut denně modlitbě a je to. Jen abych se v té knihovně nepřehmátl!

krátký citát ze zmíněného článku, který stojí za to:
"Problém není v biopotravinách, bioprodejnách, ale pozor na knihy a přednášky týkající se tohoto tématu. Čím se zabývá autor, který píše tyto knihy, kdo je člověk, který přednáší, co se za touto filozofií skrývá. Když jsem měla knihu doma, často se mi zdál sen o hadovi, který se mě drží svými jedovými zuby a pouští jed. Po vyhození knihy a modlitbě k Pánu jsem viděla, jak se had pustil a byl odmrštěn pryč." (celý článek)

Cous-cous není námořní důstojník

Ryby mám moc rád a je pravda, že v jejich konzumaci mám velké rezervy. Chtělo by to častěji. Třeba budou mít blahodárný vliv i na můj hemoglobin (viz. Nedárcem proti své vůli). Zaměřím se na ně.

Takovou první vlaštovkou byl i dnešní oběd. Vynikající pečená ryba (tuším to byl sprostý pangasius, co zdraví neuškodí) s přílohou skládající se z různých druhů zeleniny a hlavně velkého kusu kuskusu. Ten se však, jak jsem byl poučen, správně píše jako Cous Cous. Je to sice srandovní, ale je to tak. Mně to evokuje slavného námořního důstojníka, který se proslavil jako fotograf a výzkumník podmořského života.

Víte, co to vlastně takový Cous Cous je? Takové malé nažloutlé kuličky vyrobené z pšenice, ječmene nebo prosa spařením a tvarováním jejich krupice. Jak to dělají v praxi průmyslově si nedokážu představit, ale každopádně je jeho velkou výhodou, že se při přípravě nevaří, ale zalévá vařící vodou. Je to vlastně instantní těstovina. Tedy vhodné na akci typu přechod s báglem na zádech. Jen se nesmí pytel s kuskusem roztrhnout a vysypat do trávy.

Nedárcem proti své vůli

Uplynuly 3 měsíce a já se vydávám na pravidelnou návštěvu zlínské transfúzní stanice. Musím se pochlubit, že po počátečních rozpacích až mdlobách teď odběr snáším poměrně dobře. Minule jsem se dokonce dokázal dívat i na můj houpající se sáček s krví na váze. Očkem jsem v rychlosti přelétl i zabodnutou jehlu v lokti. Ale opravdu v rychlosti, aby si toho mozek moc nevšiml. Možná to bude někomu připadat jako "normální", ale vězte, že jsem dříve odpadal po jedné zkumavce na rozbor.

Kdo tam chodíte, tak víte jak to chodí. Člověk přijde, odevzdá průkazku, podepíše jakési prohlášení, že nebere drogy, cítí se fajn apod. a jde na odběr vzorku. Mezi tím mi bylo doporučeno pít, pít a pít. Čaj tam teče po litrech a aby se minimalizovaly mdloby vyhladovělých dárců, tak se podávají čerstvé křupavé rohlíčky. Minule, když jsme byli i s ogarama, tak košík s pečivem vyplenili slušně. Tentokrát, jsa vybaven čerstvými kváskovými koláčky pohrdám podřadným pečivem z bílé mouky.

Jelikož je pátek, je tu narváno. Dárci si prodlužují víkend. Kdo daruje, už nemusí ten den do práce a odebere se domů doplňovat krev. Je to fakt šílené, pátek nikdy více. Až kolem půl jedenácté (přišel jsem v půl osmé) jsem volán na výsledky vzorku. Paní doktorka se tváří vážně a sděluje mi, že dnes z odběru nic nebude... Ajajajaj. Prý jsem chudokrevný a měl bych s tím něco dělat. V praxi to znamená, že mám hodnotu hemoglobinu o něco málo nižší než je "norma" stanovená pro dárcovství. Konkrétně mám 128 něčeho a ta norma je 135 něčeho, přičemž normální hodnoty na lékařských prohlídkách se pohybují v rozmezí 130-172 něčeho.
Spadla klec. Nafasoval jsem tablety se železem a několik dobře míněných rad, že jako bych si měl tu makrobiotiku rozmyslet a stát se masožravcem bo tu bílkovinu ničím jiným nenahradím.

S představou Pepka námořníka otvírajícího jednu plechovku špenátu za druhou doma prohledávám net hledajíc informace o přirozeném přísunu železa do těla. Trochu mě uklidnila diskuse na toto téma mezi makrobiotiky. Bobule zůstávají v šuplíku a zkusím obalamutit paní doktorku za dva měsíce tím špenátem.

Makrobiotik po přechodu

Asi poprvé jsem letos vyrazil na zimní přechod na běžkách na těžko (tzn. s báglem a vším na přespání s sebou). Dá se říct, že je to v mém věku trestuhodné, ale nějak dosud nebyla příležitost nebo zdravotní podmínky. Raději jsem si s sebou vzal do spacáku topidlo ve formě naší Barušky.

Sice napoprvé, ale hned jsme při tom řešil problém se stravováním v duchu makrobiotiky. Co do vlaku na cestu? Co budu vařit? Co jíst na pochodu? Takže to shrnu a snad to nebylo tak hrozné:

Bez vaření:
Kváskový celozrnný chleba a fazolová makropomazánka. Byla to dobrá volba. Škoda jen, že chleba víceméně zmrznul a pomazánka taky. Ale krájet se to dalo a po zapití horkým čajem i rozkousat. K tomu pytel napražených dyňový semínek, pytel vlašských ořechů a pytel rozinek a jiného sušeného ovoce. K tomu čistě z praktických důvodů zbytky z domácího baru - trail tyčinky, čokoládu, lentilky (!), tatranky. Prostě vše co teď doma vůbec nejíme s tím, že tam to bude jedno, hlavně nějaké jouly. Jednotka 1 pytel = malý ziploc made in USA.

Na vaření:
Samozřejmě čaj. Opět nějaké zbytky ze starých zásob. Pak instantní těstoviny made in Vietnam (nepoužito). Na snídani se velmi osvědčily instantní pohankové vločky (s rozinkama a ořechama mňam mňam), instantní jáhlové vločky (zas tak instatntní nejsou a musejí se trochu povařit) a instantní ovesné vločky. Zajišťoval jsem i pro své dva spolustanovače Davču a Kubu. Naopak oni zajistili večeře - nějaké kosmické komplet menu rýže s něčím. Otevře se pytlík, nalije se tam voda, zavře se pytlík a za 7 minut je hotovo. Balení obsahuje i lžičku. Prostě jídlo nového věku. Nic moc. No a pak jednou tuňáka s těstovinama. To bylo v pohodě.

Je mi jasné, že MB to moc nebylo, ale fakt jsem se snažil. Na cestách je to problém a rád se nechám přesvědčit o opaku.

Moje fotky z akce a taky Davčovo slovo s fotkama.

Makrobiotickým kuchařem na vlastní kůži

Je víkend a já jsem tím pádem zbaven pracovních povinností. Venku hnus, doma taky žádná práce nehoří. Ideální podmínky pro zapojení mě do rodinné přípravy nedělního oběda. Původně jsem si myslel, že se z toho vykroutím zas jen opětovnou přípravou surovin (umývání zeleniny) a polotovarů (seitan), ale nevyšlo to.

Bohužel jsem na nedělní oběd vymyslel na přípravu poměrně náročný segedýnský guláš a tak došlo naplnění přísloví "Kdo jinému jámu kopá..." Naštěstí Martina upustila od původní výhružky, že vařím komplet oběd a s polívkou a dalšími věcmi kolem segedýnu mi pomohla. Jinak bych vařil ještě teď.

Receptu jsem se držel poměrně přesně a jedinou odchylkou je snad jen chybějící kurkuma v naší kuchyni. Nahradil jsem úspěšně kari kořením. A taky na knedlíčky už nějak nezbyl prostor a tak jsem sáhnul po špaldových těstovinách. Domácí seitan jsem páchal už podruhé a opět úspěšně. Rozdíl oproti premiéře byl jen v tom, že vymývaný škrob jsem nevyléval a pokusím se ho nějak dále zpracovat. Výsledek určitě zveřejním a při dalším vaření seitanu budu ještě chytřejší.

Abych to shrnul, tak výsledek byl vskutku nedělní. Segedýnu předcházela fakt sváteční zeleninová krémová polívka s kokosovým mlékem (z knihy Radost ze zdravých dětí). A nebyl by to guláš, kdyby k němu nebylo pivo. Speciál 16% Primátor. Uáááááááááááááááá.

Slavnostní nekřesťanský závin

Makrobiotická hra způsobila celkem očekávaný efekt. Dostali jsme se s Martinou na "ideální váhu". Zatímco já jsem rád, že budu moct na kole do kopce tahat o 5 kilo méně, Martina začala hledat rady na téma "jak nehubnout s makrobiotikou". Což jí jen schvaluji, protože odpověď je jednoduchá. Zařazujte dezerty!
Musím přiznat, že jsem dřív konzumoval různé domácí buchtičky v celkem slušném množství a jsem překvapen, že mi to nějak drasticky nechybí. Ale někdy prostě člověk chuť na něco dobrého sladkého dostane. Volba padla na slavnostní jablečný závin. Byly ho 4 nohy a zmizel i díky naší bandě dost rychle. Náplň však nebyla jablečná, nýbrž povidlová hrušková nekřesťanské peníze stojící. Zkuste sehnat nepřislazovaná povidla za cenu křesťanskou. Příště asi sáhneme po nějakých vlastních zdrojích.

Zelné placičky vhodné na cestu

Je zima, kysané zelí je největším hitem. Máme z naší vinotéky celkem velkou flašku, tak jsme se rozhodli s ní trochu pohnout. Pozornost upoutal recept na zelné placičky od Aspone. Kromě zelí kysaného obsahují zelí syrové a ovesné vločky. Z vlastní iniciativy a důvodů ryze praktických Martina prihodila i zbytek rýže se špaldou od včerejška. Myslím, že se povedly a je to fakt dobrý tip na cesty. Napéct, zabalit a hurá na výlet!
Jako příloha napařené maxifazolové lusky a hrášek s mrkvičkou. Ta se nejvíc libila Jakubovi, který se ji bez skrupulí jal vybírat rukama až mu na talíři zbyl jen hrášek. Narozdíl od Adama s ním ale později neměl vážnejší problémy. Priority jsou však jasné, oranžová vyhrává nad zelenou.